Úvod do problematiky
Jednotvárná stereotypnost nádražáckého života nebývá příliš často narušována nějakými výstřelky či dokonce extravagancemi. Občas jen pozdní příchod do práce, potíže s cestujícími nebo naopak nadřízenými, případně kontrolními orgány. Nanejvýš nějaká technická závada, kdy stroj tvrdošíjně trvá na jízdě vzad i přesto, že směr vpřed by byl pro jízdu mnohem vhodnější. V součtu s osobními problémy, kdy životní partnerka odmítá plnit manželské povinnosti (nebo naopak nekompromisně na jejich plnění trvá) a následně zhrzena odchází pobývat do kláštera neposkvrněného početí (případně k milenci od kterého se po třech měsících vrací domů a teprve následně odchází do kláštera neposkvrněného početí). To jsou asi tak všechny vzruchy, které běžného nádražního zaměstnance mohou potkat. Existují však situace a období, které naopak výrazně z každodenní šedi vybočují, ať již negativním nebo pozitivním směrem. Tím činí život železniční buďto ještě protivnější (mimořádné přezkoušky nebo podrobný návod k technickému zařízení, který však neobsahuje informaci o tom, jak se zařízení zapíná) nebo naopak snesitelnější (odměna poskytnutá vstřícným vedoucím nebo spokojený cestující, lichotivě se vyjadřující na adresu zaměstnanců drah). Jednou z všeobecně kladně přijímaných je tzv. Dodatková dovolená, tedy lázeňský pobyt, jehož úkolem je zlepšení zdravotního stavu těžce zhuntovaných nádražáků. Datum odjezdu bývá vždy netrpělivě očekáváno a ve Šklebíkově kalendáři byl tento den označen malým, přesto však výrazným, zatržením.
Kapitola první - Přepravní těžkosti
Toho rána zazvonil budík ve 3.45. Šklebeďour hbitě vyskočil z postele. S lahváčem posnídal dvě ředkvičky a pln rozechvěného očekávání se vydal na sedlčanské nádraží. První vlak odjížděl o půl páté a tak mohl ještě před odjezdem posvačit dalšího lahváče a zakousnout několik málo decilitrů vodky zakoupené v Penny Marketu. V dobrém rozmaru se usadil v motorovém voze a vědom si starého přísloví: "Jez do polosyta, pij do polopita", snědl další ředkvičku a vypil dalšího lahvoně. Vodku přikousl až těsně před prvním přestupem v Olbramovicích. Po druhém přestupu v Benešově ubyla ze zásoby lahváčů další položka a obsah lahve vodky se limitně přiblížil nule. V pantografové jednotce řady 451 během nástupu vznikla vlivem množství cestujících nepřehledná situace a Šklebíkovo kymácející se tělo kolidovalo několikrát s jakýmsi rozespalým neurvalcem. Ten, poté co do něj kymácivec šestkrát vrazil, nasadil boxerský pravý hák, který našel svůj cíl na Šklebeďourově levé tváři. Překvapený cestovatel vzápětí shledal, že jeden ze zubů se uvolnil ze svého lůžka a vzápětí vypadl docela. Ze Šklebeďourových úst vyletěla směrem k útočníkovi dlouhá záplava nadávek, ohrazování se proti omezení svých práv a svobod a také mrazivých výhružek mezi kterými nechyběla hrozba pomalého mučení s trýznivým utrpením, končící fyzickou likvidací. Spolucestující, dostatečně pobaveni shlédnutým představením, však oba soky od sebe oddělili a těm tedy nezbylo než vyzývat se k orálně - anální autoerotice, také na sebe vzájemně pokřikovali názvy diagnóz duševních poruch. Za stanicí Říčany si náš cestovatel, nyní opět ztichlý, vydezinfikoval ústní dutinu několika hlty ze druhé láhve vodky, kterou si po opadnutí veřejné pozornosti v ústraní načal. Na Hlavním nádraží v Praze přestoupil z příměstské jednotky do mezinárodního rychlíku směr slovenská Žilina. Vzápětí poté, co se vlak rozjel ve správném směru do tunelu pod vrchem Vítkov, klidně usnul s vidinou mnohahodinového odpočinku. Z osvěžujícího spánku procitl právě ve chvíli, kdy palubní rozhlas ohlásil: "Nächste Station: Dresden". Chudozubý rozespalec si pomyslel cosi o neschopnosti vlakového personálu, který hlásí zastávky z úplně jiné trasy, ale když se za oknem mihly zastávky Stadt Wehlen (Sachs), Obervogelgesang a vlak projel stanicí Pirna dovtípil se, že místo na Slovensko dorazil do Německa. Na čtvrtém nástupišti pražského Hlavního nádraží totiž stály připraveny k odjezdu vlaky dva. Jeden do Žiliny a druhý do Berlína. Právě ten druhý pro svoji cestu na Slovensko využil Šklebík. Výběrem z diagnóz duševních poruch počastoval tentokrát sám sebe, načež v Drážďanech vystoupil a v nádražní hale zkoumal možnosti jak se dopravit zpět do ČR a dále pak do SR. Jeho znalost němčiny mu situaci usnadnila a po chvilce bylo jasné, že do odjezdu vlaku kýženým směrem ještě zbývá celá hodina. To bylo velmi vhodné, protože zásoby lahváčů se tenčily a druhá lahev vodky byla současně i lahví poslední. Na drážďanském nádraží navštívil prodejnu Lidl, zde příhodně umístěnou v podchodu, kde nakoupil nápoje nadnárodních značek Grafenwalder a Putinoff. Z neznámých důvodů se vybavil také ¾ litrovou lahví vody Saguaro s bezinkovou příchutí. Takto vyzbrojen nastoupil do vlaku směřujícího z Drážďan do Prahy, kde zdárně přestoupil do dalšího vlaku směřujícího na východ. V západoslovenské Žilině přesedl bez větších problémů do "Rajecké Anči", jak je místními nazývána lokálka Žilina - Rajec a v zastávce Rajecké Teplice, za vydatné pomoci účastných spolucestujících, vystoupil. Jeho zavazadlo, nyní odlehčené o znovuvypité plechovky i lahve, ho příliš netížilo. Byla již tma a na kostelní věži právě odbíjelo osm hodin. Cesta do hotelu Skalka, kde bylo zajištěno ubytování, byla rychlá. Začínalo poprchávat a navíc se zdálo, že z blízkého zalesněného svahu se ozývá medvěd. Rychlým, tedy alespoň v rámci možností, krokem překonal Šklebík temný park a stanul na prahu ztichlé recepce. Ostatní hosté měli všechny formality již za sebou, byli ubytováni, absolvovali vstupní lékařské prohlídky - načež obdrželi rozpisy léčebných procedur, povečeřeli ve vkusně upravené hotelové jídelně a mnozí se vydali na obhlídku místních výčepů, restaurací, putyk a barů, případně jiných podniků, nabízejících nějaké povyražení. Jediným Šklebeďourovým povyražením byl však poslední dvanáctistupňový Grafenwalder, spočívající na dně cestovatelské kabely vedle nenačaté osvěžující vody typu Saguaro. Během rozhovoru s recepční, která si po té co na ni Šklebeďour dýchl, marně zakrývala tvář ubytovací knihou, s tichým zasyknutím defloroval poslední dvanáctku a neprodleně ji ztrestal. Noc pak proběhla klidně až na krutou žízeň, která sužovala cestovatelovy útroby tak palčivě, že byl - ač zahanben - nucen pít dosud nedotčenou osvěžující vodu.
Kapitola druhá - Nečekané setkání
Nový den se pochlubil oblohou bez mráčku a ukázal tak lázeňským hostům svoji přívětivou tvář. S pošmourností předcházejícího večera neměl zdánlivě nic společného. Jeden spojovací článek tu však byl: žízeň. Řešením problému se stala brzká návštěva non-stop otevřeného Olovrant Baru na náměstí, která přinesla Šklebeďourovi rychlou úlevu. 2x 100 gramů borovičky a Smädný mních se postarali o vyrovnání metabolismu narušeného noční abstinencí. S úsměvem na rtech vplul Šklebík do hotelové jídelny na své místo u okna, které mu bylo přiděleno v rámci ubytovávacího procesu. Očekával chutnou snídani, kterou ostatní již se zřejmým uspokojením konzumovali. Livrejovaný hotelový sluha ho však nekompromisně z místa u okna vytáhl a nevybíravě ho vystrkal před hotel, kde se s ním velmi rychle a nepříliš slušnými slovy rozloučil. Teprve tady se dostavilo poznání, že místo u okna se nenacházelo v hotelu Skalka, ale v luxusním hotelu Aphrodite, zaměřeném na nejbohatší ruskou klientelu a snobské slovenské podnikatele. Cesta zpět do hotelu Skalka nezabrala víc než pár minut a kýžená snídaně se konečně dostavila. Po ní byla v plánu lékařská prohlídka na které místní balneolog předepisoval posledním opozdilcům léčebné procedury podle stavu toho - kterého pacienta. Při Šklebíkově vstupu, přítomná sestra nejprve stydlivě odvrátila tvář, načež chvatně opustila ordinaci mumlajíce si něco o náhlé nevolnosti. Lékař se Šklebíkem osaměli. Vyšetření netrvalo dlouho a na jeho konci třímal Šklebeďour v ruce rozpis léčebných procedur s roztodivnými názvy. "Magnetoterapie", "mechanická kombi masáž + oxy" nebo "nefritové lůžko", se ty podivnosti nazývaly a Šklebíkovi přišlo vhodné si spolu s vyšetřujícím lékařem přihnout z přinesené placatice tuzemáku. Lékařova tvář se rozjasnila. Závan rumového aroma mu připomněl dávnou dobu pražských studií, kdy právě rumem zaháněl pocit osamění. Vzpomněl si také na předloňský turnus, kdy se s přítomným frekventantem náhodně sešli v žilinské restauraci U nahého Ďura. Pocítil náhlou sounáležitost a vesele zavzpomínal na předloňskou společnou návštěvu vyhlášené hospody, během níž došlo ke krátké bitce a zdejší mobiliář sestávající ze tří umakartových stolů se zcvrkl na pouhé stoly dva. Hromada třísek, ve kterou se třetí stůl během jejich návštěvy změnil, vítá hosty dodnes, protože na její uklizení patrně ještě nenastal správný čas! Během vzpomínek lékař se zasněným pohledem do procedurního soupisu protekčně doplnil ještě "bioptrón", "rašelinu" a "solární louku". Po dopití placatice se s milým pacientem srdečně rozloučil. Potěšený lázeňský host si nechápavě pročítal potištěný list v jehož textu nanalézal nic povědomého. Pouze u poslední položky - solární louka - mu na mysli vytanula matná vzpomínka na přítele Lasera, se kterým se kdysi krátce setkal. Odpoledne zašel klidným, vycházkovým krokem do místního obchodu Coop - Jednota a doplnil zásoby. Lednici v hotelovém pokoji vybavil deseti dvanáctkami Zlatý Bažant a Tatranským čajem (Tatratea 52%). Spokojen s vývojem příprav odešel klidně na večeři a po ní do restaurace Slnečný pavilón, kde strávil příjemný večer. Devět 11° piv značky Holba na závěr doplnil jeden 19° tmavý Porter. Cesta zpět do hotelu nebyla z nejsnazších, ale kolem půl druhé ráno již hotelová postel v pokoji č. 666 přijala svého nocležníka. Nehostila ho však příliš dlouho. Již ve tři hodiny nad ránem se ozvalo šmátrání, šouravé kroky a zachrastění ledničního obsahu, následované typickým: "tsst", hltavým: "glo - glo - glo" a úlevným: "áá". Tento rituál se pak opakoval ještě v půl páté a nakonec, již za denního světla, v sedm hodin. V půl osmé si již vyspalý feinschmecker pochutnával na bohaté snídani. Lahváče tu sice neměli a ředkvičky také ne, ale i tak bylo z čeho vybírat. Po snídani se Šklebeďour rozpomněl na rozpis procedur, který předcházejícího dne kamsi odložil. V obavě z prodlení, některé z procedur totiž začínaly téměř okamžitě po snídani, vyběhl nervózně do pokoje a začal tolik potřebný list hledat. Nebylo to snadné, neboť pokoj nebyl po nočním návratu z restaurace právě vzorem uklizenosti a chyžná se dosud neobjevila. Po usilovném hledání, které nebylo korunováno úspěchem byl Šklebík tak vyžízněn, že si musel dát pivo. Pár jich ještě od včerejšího večera, nyní již konzumačně vychlazeno, čekalo v lednici. Tento nápad se ukázal být klíčovým. Po otevření dvířek totiž z lednice vypadl rozpis procedur! Úlevný vzdech se smísil se zasyknutím otevíraného Zlatého bažanta. Zatím co se ústa plnila zlatavým mokem, v hlavě zazněla ozvěna lékařových slov, že pro všechny procedury je stav pod vlivem alkoholu zhoubnou kontraindikací. Byla to téměř bezvýchodná situace. Jedno promile, které si trvale udržoval nebylo sice nic fatálního, ale stav pod vlivem alkoholu to přeci jen byl. Pojednou se dostavilo náhlé osvícení - Becherovka, na Slovensku zvaná Bachorovka. To přece není alkohol! To je jenom lék! Protože žádnou Becherovku ve svých zásobách neměl, rozhodl se pro riskantní postup. Před první procedurou, která začínala za 20 minut a kterou bylo nefritové lůžko, se rozběhl do místní prodejny, aby chybějící nápoj doplnil. Vyběhl jen nalehko v domácí obuvi a s peněženkou v zadní kapse kalhot. Daleko před prodejnou se běh změnil v chůzi a chůze v krok - sun - krok. Rychlost pohybu stále klesala. Náhlá únava postihla běžce tak silně, že zakolísal a zastavil se. Snad zdejší silný podhorský vzduch a dost možná i syntéza s jinými faktory způsobila, že právě před vstupem do restaurace Koliba.
Kapitola třetí - Údržbářova noční můra
Vůně piva, linoucí se z útrob občerstvovny, skartovala ve Šklebeďourově paměti veškeré záznamy, týkající se zamýšleného nákupu i léčebných procedur. Jako dálkově ovládaný robot vstoupil, proti své vůli, do Koliby a posadil se k nejbližšímu stolu. Na servírčino zaševelení: "Čo si dáte?", odpověděl holou větou s nevyjádřeným podmětem i přísudkem: "Pivo". Servírka se odvlnila k výčepnímu pultu. Při pohledu na hyperboloidní křivku jejího pozadí bleskla Šklebeďourovým podvědomím myšlenka na nepřístojnost, ale pěnící se půllitr čerstvě načepovaného 12° Šariše, který téměř bez prodlevy přistál na stole, ji okamžitě zaplašil. Bez mravnostního vybočení vysrkl dalších několik dvanáctek a byl tak připraven plnit i nejnáročnější úkoly, které na něho ozdravný pobyt kladl. Vyprostil se z restaurace a širokorozchodným krokem se vracel zpět do hotelu Skalka. Tam na něj čekalo Záhořovo lože neboli fritovací postel, jak je procedura "nefritové lůžko" kverulanty ozdravných pobytů neformálně nazývána. Během ní se do zad bolestivě zarývají rozpálené kameny, které se navíc pohybují a drtí tak záda pacientů od hlavy až po kostrč. Bolestné naříkání postižených touto procedurou je přesvědčivým důkazem o tom, že Záhořovo lože se umisťuje v žebříčku oblíbenosti lázeňských procedur až zcela na chvostu. Balneo sestra Šklebeďourovým směrem brblala něco o pozdním příchodu a také o tom, že již na informativní zchůzce byla všem sdělena podmínka střízlivosti při absolvování procedur, k čemuž nabádá i obsah informačních rámečků před vstupem. Tato lingvistická nepřesnost se Šklebeďoura - dvousemestrálního vysokoškoláka - dotkla natolik, že překvapené sestře naprosto artikulačně i významově správně vmetl do tváře: "V závislosti na kontextu se může čistě relační adjektivum informační a potenciálně kvalifikační a tedy stupňovatelné informativní, významově stýkat!" Sestra naprosto nechápala co jí to vlasně řekl, nevěděla co to znamená ani co by to případně znamenat mohlo nebo mělo. V tomto okamžiku nevěděla vůbec nic. Nevzpomínala si dokonce ani na to, že Šklebeďour vyměnil za panáka rumu svoji ranní rašelinu za odpolední. Myšlení jejího mozku se zablokovalo a tak jako ve snách, uložila pacienta na nefrit. Místo na 60°C však nastavila teplotu kamenů na 80°C. Popřála příjemný pobyt a ponechala Šklebíka svému osudu. Po těchto, z větší části zautomatizovaných úkonech, sestra z transu částečně procitla. Z radia se totiž ozvala její oblíbená oldies melodie "Náhrobní kámen" s optimistickým textem, kterou si spolu s Petrem Novákem polohlasně zanotovala. Šklebeďourovu pracně namemorovanou poučku pustila z hlavy, ve které po tomto úkonu zavládlo vesmírné vakuum. Sedmi dvanáctkami ukonejšený pacient i přes nepřirozený pohyb pod svými zády, usnul spánkem spravedlivých. Z kóje u okna, kde odpočíval, se ozvalo hlasité chrápání jasně slyšitelné i do ostatních kójí. Jejich dočasní obyvatelé se i přes kruté bolesti, torturou jim způsobované, museli smát. Šklebíkovo chroptění se neslo až do spojovací chodby a rezonančně se šířilo po trubkách topení celým hotelem. V kotelně po vydatném obědě odpočívající údržbář se vylekaně probudil v domnění, že je přetopený kotel, přetlakové ventily selhaly a hrozí výbuch. Ručičky manometrů však ukazovaly dovolené provozní hodnoty a kotle nejevily žádné známky poruchy. Údržbář, pln úzkosti, vyběhl do spojovací chodby, kde se zdál být zdroj vibrací. Vtom chvění ustalo. Šklebeďour, posilněn spánkem, právě procitl. Křepce seskočil z masážního stolu a i přes nezvyklou bolest v zádech a mírně zvýšenou tělesnou teplotu, vyrazil do termálního bazénu nacházejícího se v hotelu Aphrodite.
Kapitola čtvrtá - Mravnostní incident
Z vyprávění škodolibých kolegů, kteří se zdejšího pobytu zúčastnili v loňském roce, se Šlebík dozvěděl dezinformaci, která mu utkvěla v paměti. Do lázeňských pavilonů se vstupuje po předchozím osprchování bez plavek, pouze s lázeňskou plachtou, která se obtočí kolem těla. Část informace byla pravdivá, lázeňskou plachtou se tělo skutečně zakrývalo, ovšem pouze při návštěvě sauny. Pravdivost známé Goebbelsovy propagandistické poučky: "polopravda je lepší než lež", se záhy opětovně potvrdila. Plachty byly totiž půjčovány jen hostům ubytovaným přímo v hotelu Aphrodite! To způsobilo, že Šklebeďour si ssebou do bazénu nevzal ani plavky, ani ručník či osušku. Šatnářka u vstupu do bazénové šatny sice ještě nikdy nikoho bez tašky k bazénu nepouštěla, každý měl byť i jen malou igelitku, ale pomyslela si něco o individuálních odlišnostech a libůstkách hostů, pozvedla mírně obočí a Šklebeďour byl uvnitř! Svlečené oblečení odložil do šatní skříňky a tu uzamkl elektronickým čipem, který si upevnil na zápěstí. Šum sprch, stavebně vyvedených v antickém slohu uvítal plavce šuměním vody a oblakem páry. Natěšený lázeňský host se vysprchoval opravdu důkladně a oděn do náramku s čipem, který vskutku spoře halil jeho křivky, vykročil k bazénu. Velmi precizně, v Michalangelově stylu, vyvedená socha Adonise (syn a současně bratr Bájné Myrrhy), stojící před pánskou šatnou spolu se sochou Aphrodite (latinský ekvivalent Venuše), před šatnou dámskou, tvořily monumentální, skutečně antickou kulisu nadcházející téměř divadelní tragedie. Šklebeďour, ohromený krásou mramorových soch, zdobených štukových stropů a vznosností dórských sloupů se zlacenými hlavicemi, které strop podpíraly, se zastavil. Vnímal tu nevšední krásu všemi smysly. Zrak měl přesycen barvami, sluchem vnímal šumění vody a tlumené hlasy hostů odpočívajících v relaxačním bazénu. Na čich útočila eukalyptová vůně, kterou byl celý prostor prosycen a chuťové buňky vnímaly slanou pachuť zdejší, na minerály bohaté, vody. Jen hmat zůstával pro nedostatek podnětů poněkud stranou. Nádherou omámený Šklebík se tedy opřel o sochu Adonise a pravou ruku mu položil na ramena. Dotek s chladivým mramorem ho však rychle vrátil do reality. Navíc i hlasy z relaxačního bazénu nezvykle zesílily a bylo možné rozeznat i jednotlivé výkřiky, které se v několika jazycích a nejen z bazénu, ozývaly: "wstyd", "гадость", "pervert", " ఏ స్విమ్సూట్న" nebo "odíď jazvec nepekný!" I mnohem horší slova se vyskytla a letěla z úst vážené lázeňské klientely směrem k rozpačitě se rozhlízejícímu Adonisovu kamarádovi. Prudérní rodiče zakrývali oči nezletilcům, aby nespatřili tento hřích, který spolu se zločinem zákeřně se vplížil i sem do léčebného bazénu termálních lázní. Šklebeďour zpočátku nevěnoval výkřikům patřičnou pozornost, ale ve chvíli, kdy k němu s brunátnou tváří zaspěchal i již od rána známý livrejovaný sluha, pochopil, že cosi není v pořádku. Bleskurychle se otočil a ustoupil zpět do bezpečí sprchy. Tady se znovu osprchoval, oblékl a prostory hotelu spěšně opustil. Bohužel však při rychlé otočce u bazénu neopatrně nakopl Adonise a ten je od této chvíle poznamenán nevyléčitelným stigmatem - tmavou modřinou nad levým kolenem. Důvod proč ramena původně zcela nahého Adonise dnes halí složený mramorový ručník, který mu splývá přes záda až na hýždě, je jediný. Připomíná všem lázeňským hostům, vycházejícím z pánské sprchy, že k bazénům je dovolen vstup pouze v textilu. Adonis, dříve hledící zpříma, navíc nyní odklání hlavu stranou a ve výrazu jeho očí jsou dodnes patrné stopy překvapení, úžasu a hořkého zklamání. Bazénové extempore se zapsalo černým písmem do historie hotelu Aphrodite. Poté, co politováníhodná událost prosákla do médií, část zahraniční klientely odřekla své objednané pobyty, podnikatelé odjeli do rakouských Alp a ostatní snobové zrušili své rezervace a louhují se nyní v uherských lázních Bük fürdő. Po dvou dnech, ve kterých kromě konzumace jídla v jídelně, vůbec nevycházel z hotelového pokoje, se Šklebík osmělil a po setmění provedl náhlý výpad do místního oblíbeného baru (La)Skala. Stal se očitým svědkem závažnosti situace, kterou sám způsobil. Dosah excesu mu došel ve chvíli, kdy do zde naplno hrajícího Fun radia oznámil moderátor: "Kúpeľný dom Aphrodite v Rajeckých Tepliciach krachuje vďaka mravnostnému incidentu". Z juke boxu se současně ozval Hagen Baden: "deviant útočí, mizí s ní v pýru, drtí jí ňadra a líže ústa!". Na JOJke běžící přímý přenos fotbalového utkání ZVL Žilina - Real Madrid byl minutu před koncem za stavu 3:3 přerušen přímým vstupem z vlády SR, ve kterém prezident Slovenské republiky Ivan Gašparovič mimo jiné řekl :"Túto závažnú situáciu budeme čo najskôr riešiť a to za použitia všetkých prostriedkov, ktoré máme ako vláda tejto krajiny k dispozícii!" Místní barová kapela Štvorlístok k tomu navíc zanotovala: "Zas mi říkal, že má něco pro mě a to něco, že prý láska je!" a Šklebík byl nucen vyklidit pole. Vyklouzl nenápadně do tmy a vrátil se nejkratší cestou do hotelu. Zde ač oblečen ulehl a dlouho zahanbeně zpytoval své svědomí. Zjistil, že svoje viny nemůže nijak odčinit a jediné východisko, které mu zbývá, je stát se členem Řádu v klášteře neposkvrněného početí. Klášter tak zůstává i pro ostatní kolísající jedinou jistotou v dnešním, nepřehledném světě.
Jak bude probíhat další dodatková dovolená za Šklebeďourovy účasti tedy nevíme. Nejbližší je plánována na rok 2016. Pro začátek se odvažujeme doufat, že díky ní nevypukne globální nukleární konflikt s nedozírnými následky pro celou Zemi!
27.10.2015
