Navigace: Sedlčanka > Sedlčanské legendy > Šklebeďour > Půlnoční rally 1996

Půlnoční rally 1996

Byla neděle, parné červencové odpoledne se pomalu stávalo podvečerem. Šklebeďourova žízeň, podporovaná již od rána jedenáctistupňovým pivem Vévoda z chlumeckého pivovaru, kulminovala. Nic se nanabízelo víc, než přemístit se z domova do nepříliš vzdálené nálevny "U Inky" a završit den v podniku, který svůj místní věhlas založil na prodeji nejlevnějšího alkoholu. Šklebeďourovo odhodlání k návštěvě občerstvovny podpořilo sedm Vévodů, které přes den vypil a tak zbývalo vyřešit jediný problém, jak se k Ince vzdálené dobrých 650 metrů dostat. První nápad, dojít ten flák cesty pěšky, byl okamžitě zavržen pro přílišnou zdlouhavost a fyzickou náročnost. Část trasy leží ve stoupání, které by mohlo úspěšnost mise ztížit, ne-li ji zcela znemožnit. Protože všichni kamarádi, kteří se seancí u Inky zúčastňovali, byli již na místě, nepřipadala v úvahu ani spolujízda. Taxi bylo zavrženo hned vzápětí. Cena, kterou si místní dročkář - vydřiduch účtoval za svezení, dvojnásobně převyšovala Šklebeďourovu hotovost. Nezbývalo než použít vlastní automobil - Citroen ZX neurčité barvy (dříve snad červený), který Šklebík vlastnil již delší dobu. Technický stav vozu nebyl zcela dokonalý: tlumiče unavené předlouhými cestami, čelní sklo podrásané mnohými škrábanci, spojka zabírající na posledním milimetru a vrtule ventilátoru chladiče otáčející se pouze za jízdy náporem vzduchu. Žádná z uvedených závad ale dosud neměla na Šklebeďourovu mobilitu vliv. To se však mělo brzy změnit!

Po krátkém hledání klíčků od vozu a nedlouhém šátrání po klice dveří usedl na místo řidiče. Vůz vyhřátý letním sluncem dýchl na Šklebíka jako kychta vysoké pece. Vysoká teplota a sedm jedenáctek tvořily kombinaci, se kterou by si běžný řidič poradil jen těžko, ale Šklebeďour, zvyklý na mnohem horší kombinace, jim nevěnoval žádnou pozornost. Tu totiž poutalo něco jiného - INKA! Po třech neúspěsných pokusech o nastartování se motor konečně rozběhl. O sametovém zvuku se mluvit nedalo, ale když se ke dvěma fungujícím válcům přidal po chvíli třetí a po pěti minutách i čtvrtý a bílý trabantoidní dým z výfuku se změnil na černý, mohl si příležitostný pozorovatel říci: "Plní Euro 0". Spokojený řidič zařadil první rychlostní stupeň a vyjel do šeřících se Sedlčan. Po stopadesáti metrech, právě když přeřazoval na dvojku, míjel policejní hlídku, jejíž příslušníci se podivili, že v Sedlčanech je ještě někdo, kdo dodržuje rychlostní limit a ploužícímu se Zet-iXu zasalutovali, aniž by pojali byť sebemenší stín podezření na nějakou nepravost. Jediný problém nastal na odbočce u autobusových garáží, kde bylo třeba odbočit prudce vpravo. Bravurní jezdec však s kvílením pneumatik využil celou šíři vozovky, přejel do protisměru a odbočení provedl kontrolovaným smykem, načež zařadil trojku. Za malou chvíli již zastavoval v oblaku prachu před vytouženým podnikem. Jediné brzdící kolo (pravé zadní) Šklebeďourovi pomohlo se stočením vozu k chodníku v ladné křivce a Citroen zaparkoval v mezeře, která byla jen o sedmnáct centimetrů větší, než délka vozu. K doteku se sousedními vozy téměř nedošlo a pokud ano, nikdo si toho stejně nevšiml, protože majitelé dotčených aut seděli u Inky již od oběda. Po vstupu do Inčina království nabraly události rychlý spád. Vodka značky Liborowa a rum Krolewski, které se sice tvářily jako provenience našich severních sousedů, ale byly vyrobeny v nedaleké garáži z nemrznoucí směsi do ostřikovačů smíchané s přípravkem na mytí oken, dostaly konzumenty do stavu, který by se dal srovnat snad jedině s hibernací, kterou plánují využít astronauté při letu ke hvězdám. Jedině Šklebeďour, vytrénovaný mnoha lety v lihu, si zachoval některé základní životní funkce a svoje spolustolovníky štědře hostil. Při počítání závěrečného účtu pronesl památnou větu: "Spočítej si to jak chceš, mám u sebe dvě stovky!". Inka, aniž by opustila prostor za pultem, sebrala dvě stovky a vykopla Šklebeďoura, který již zůstal v podniku sám, do tmy. V zámku zarachotil klíč a hibernovaný Šklebík, nastoupil cestu domů. Zpočátku nemohl nalézt svůj vůz, chvíli se dokonce domníval, že mu byl odcizen. Vykonal tedy alespoň malou potřebu na dveře jakéhosi cizího vozu a teprve potom rozpoznal, že je to vůz jeho. S obtížemi se usadil za volant a po peripetiích se startováním se vydal z kopce domů. V tomto směru nevadilo, že motor jde jen na dva válce, třetí naskočil až těsně před křižovatkou u autobusové garáže. Tady Šklebeďour vůz obezřetně zastavil, vyjížděl totiž na hlavní silnici. Popůlnoční provoz tu nebyl silný, dá se říci, že nejelo nic. Po zastavení však na hibernatuse dolehlo sedm Vévodů, jedenáct vodek Liborowych i šest Krolewskych rumů a mysl jeho se zakalila. Oční víčka trhaně překryla bulvy, hlava se nachýlila a z koutku úst se spustila slina, která zanedlouho dosáhla až na stehno. Chodidlo pravé nohy, připravené po průjezdu kolony sešlápnout plyn, se začalo pomalu přibližovat k zemi. Po kontaktu s pedálem plynu pokračoval pohyb spolu s pedálem ve svojí pouti k podlaze. Zastavil se až na podlaze, dál to již nešlo. Motor francouzkého vozu se po počáteční neochotě rozpomněl na svoji domovinu, na 24 Heures du Mans, proslulý vytrvalostní závod sportovních prototypů a rozeřval se. Z výfuku vyšlehl třímetrový plamen. Teplota chladicí kapaliny šla prudce nahoru a po minutě přesáhla stovku. To již dávno spínač chladicího ventilátoru požadoval, aby se vrtule větráku rozběhla. Motor větráku, nefunkční několikátou sezónu, ale příkaz neuposlechl a voda v motoru začala vřít. Vzniklá pára vyrazila víčko expanzní nádržky a hlídači z autobusových garáží, kterého probudil nezvyklý hluk, se naskytla nevšední podívaná. Rozespalý důchodce, znalec vesmírného programu NASA, který sledoval všechny dokumenty z Cape Canaveral Air Force Station na ČT2, pak popisoval scénu jako start rakeroplánu Endeavour, který v roce 1986 skončil katastrofou. Šlehající plameny, oblaka páry a dýmu s následnou explozí a úplnou destrukcí. V Sedlčanech však z vraku, jehož motor se v závěrečné fázi zcela roztavil, vystoupil nezraněný, z části ještě hibernovaný, mimozemšťan a vydal se vrávoravým krokem na průzkum Země.

Hlídač autobusových garáží byl posléze lékařskou komisí uznán nezpůsobilým k právním úkonům a zanedlouho zemřel v ústavu pro choromyslné, kde byl pro jistotu internován.

To je přesvědčivým důkazem, že nemírná konzumace alkoholu, může mít fatální důsledky!

25.7.2015

Píst ze Šklebíkova motoru.jpg
© sedlcanka.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma, reklama PC fórum