V 80. letech 20. století odešel do zaslouženého důchodu strojvůdce pan Josef Vejsada (ročník 1921). K tomuto muži se váže zajímavý životní příběh, který mi vyprávěl jeho bratr Václav povoláním kominík.
Pan strojvůdce Vejsada měl 28. září 1970 vézt motorový vůz M 262.0039 z Čerčan. Jenže osud tomu chtěl a pan Vejsada obdržel právě na tuhle směnu od strojmistra vystřídání. Byl zastoupen kolegou strojvůdcem Karlem Michálkem. Motorový vůz M 262. 0039 se pak kvůli fatální chybě výpravčích v Týnci nad Sázavou a Čerčanech nad ránem srazil mezi Poříčím nad Sázavou a Svárovem s lokomotivou T 478. 1012. Kolega Michálek zde zahynul, stejně jako tři další železničáři. Josef Vejsada se tenkrát doslova podruhé narodil a smrti těsně unikl. Po nějakém čase se zdálo, že vše bude v pořádku. Jenže nebylo. Zubatá si již pana Vejsadu vyhlédla a byla mu stále nablízku.
Po odchodu do důchodu se pan Vejsada rozhodl, že si trošku přivydělá a nastoupil na výpomoc do kamenolomu ve Voticích. Tady obsluhoval malou posunovací lokomotivu řady T 211. Práce to nebyla těžká, šlo o přistavování prázdných vozů pod výsypku k nakládce a odvoz naložených vagonů do jen pár set metrů vzdálené stanice Votice. Pracoval zde jediný měsíc, když ho číhající smrt dostihla a sevřela nebožáka ve své ledové náruči. Nákladní automobil při manévrování k nakládce nešťastně couvl a pana Vejsadu poranil tak vážně, že záhy zemřel. Šanci narodit se potřetí již nedostal.
