Představení "Modrého šípu" M 274 004 se uskutečnilo v Sedlčanech 11.9. 2016 při příležitosti neoficiálních oslav 122. výročí trati

První řada fotografií pochází ze stránek "www.vlaky.net"

V neděli 11. září 2016 jsme prožili zcela mimořádnou událost, kterou byla jízda motorového vozu M 274.004, zvaného Modrý šíp, do Sedlčan. Souprava ve složení E 499 047 - Bobina, lůžkový vůz a M 274 004 Modrý šíp přibyla do benešovského depa již v noci ze čtvrtka na pátek a po pátečním odpočinku se Modrý šíp vydal s přivěšeným vozem Balm do Vlastějovic. Fotografové a další nádražní nadšenci si užívali spanilou jízdu, která byla do poslední chvíle víceméně úspěšně tajena a byla tak pro abonenty originálním zážitkem, nemajícím dosud v posázavské enklávě obdoby.

Vůz přijel do Sedlčan jako mimořádný R 11 232 v 10.39. Byl to patrně první oficiální vlak kategorie R na Sedlčance. Po uvítání starostou města - senátorem ing. Jiřím Burianem se vydal na cestu do Štětkovic. Na cestu ho vypravil osobně pan starosta, který také společně s dechovkou Rudy Ešnera zahrál všem pro potěšení. Zájem o jízdu Modrým šípem byl enormní a někteří zájemci se do prvního vlaku vůbec nedostali! Odpolední spoje byly již volnější a na trati tak zavládla pravá pohoda.

Na Sedlčance se vůz řady M 274 nikdy v historii neobjevil a v dohledné době se tu s největší pravděpodobností znovu neobjeví. Trať byla doslova v obležení fotografů, kteří si na tento nevšední zážitek již dlouho předem připravovali svoje, mnohdy velmi sofistikované, přístroje. Fotografie je náročná disciplína a nanášení bromidu stříbrného na skleněné desky vyžaduje velkou trpělivost a přesnost. Manipulace s exponovanými deskami pak žádá opatrnosti a dlouhé hodiny, které tito technologičtí mágové posléze tráví v temných komorách svědčí zas o jejich časové flexibilitě. Plody fotografické práce, ve formě záběrů na většinou neopakovatelné události, které tu pro příští generace nezištně zanechávají, jistě ocení více naši potomci, než mnohdy pochybovačně se tvářící současníci.

Kromě vozu M 274.004 byl na nádraží v Sedlčanech k vidění salonní vůz Posázavského pacifiku s ukázkou zahradní železnice. Vedle vozu pak byla na kolejích rozchodu 5´připravena páková drezína pro děti, které ji, často s namáhavým hekáním, neváhaly rozpohybovat. Hektor T 435 003 s vozy Balm pak Modrému šípu zdatně sekundoval v přepravě cestujících do Štětkovic a zpět. Jediné co se v Sedlčanech nepodařilo, bylo vystavení elektrická lokomotivy E 499.047, se kterým organizátoři optimisticky počítali. Majitel lokomotivy totiž odmítl vlečení lokomotivy z Benešova do 30 km vzdálených Sedlčan a zpět bez ventilace trakčních motorů. Ventilátory jsou napájeny z trakčního vedení a to na Sedlčance není vůbec a na trati z Benešova do Olbramovic sice je, ale napájené střídavým napětím. Vybíravá Bobina však vyžaduje výhradně stejnosměrné.

Restaurace Colorado naproti sedlčanskému nádraží byla v tento den mimořádně otevřena a snad nikdo si nemohl stěžovat na hlad či žízeň.

Modrý šíp je jako jeden z vrcholů československého předválečného inženýringu zcela mimořádnou ukázkou technické vyspělosti tehdejšího železničního průmyslu. Z původně vyrobených 14 kusů (ve třech! sériích) se dochovalo pouze několik vraků a jedině vůz s pořadovým číslem 004 je v provozuschopném stavu. Při uvádění stroje do provozu bylo nutné přijmout mnoho kompromisů co se technického řešení týká. Některé technologické celky tedy nejsou zcela původní, ale bez kompromisních řešení by vůz byl jen statickým muzeálním exponátem. Elegance vozové skříně dodnes lahodí oku odborníků a plastický  nápis ŠKODA na bočnici vozu i u laiků vzbuzuje dlouho nepoznaný pocit hrdosti na český výrobek. Zajímavostí konstrukce jsou rovněž dva oddělené chladiče, kdy jeden (náporový) pro chlazení odporů elektrické výzbroje se nachází na střeše vozu pod designovým krytem. Kryt propůjčuje střeše vozu nezaměnitelnou asymetrickou siluetu. Další chladiče pro chladicí okruh spalovacího motoru jsou pak umístěny na spodku vozu a mají vlastní vetilátory. Zaoblené boční kryty protažené až těsně nad temena kolejnic jen podtrhují eleganci vozu a napovídají jaké vážnosti se těšila železniční technika v meziválečném Československu nejen u cestující veřejnosti, ale zejména u konstruktérů. Konstrukční perlou je zdánlivě archaická konstrukce spalovacího motoru, který vůbec nemá ventilová víka a olej tak volně stéká po bocích motoru do záchytného žlábku. Za chodu motoru je možné spatřit úchvatnou podívanou na pracující rozvod a pohyby vahadel a ventilů, které jsou pro každý válec 4. Z dnešního pohledu se kuriózním může zdát i zbrojení stroje naftou, které probíhá přes střešní armaturu. Naftová nádrž umístěná pod střechou umožňuje vynechání podávacího čerpadla - palivo je k motoru přiváděno samospádem.

Technické údaje pocházejí z webu:"zeleznicnipoklady.cz

Fotografie Bobiny E 499 047 z webu Výhrevňa Vrútky